" nesdělitelné - nepředatelné "

Smířlivě pokládajíc hlavu na polštář zavírá oči před myšlenkami a ony přes to hlučně plynou.Stále propisují se do srdce, které odpovídá na ně stahem při každém jejich zařinčení po dopadnutí na dno spravedlivého po tisícíté posouzeného zhodnocení vlastních chyb, díky kterým egoistický blázen zadupal do ticha svůj svět, cit a nespravedlivě umučil své srdce ješitně žádanou samotou ze svého vlastního donucení strachu plynoucího z neschopnosti vedle někoho žít. Kolikrát a kolik měsíců, let bude Tě znovu a znovu opouštět po tak krátkých okamžicích a pokládat si ruce na oči, aby bylo zatlačeno slz ze studu a neschopna odříci si poslední poskytnutí momentu, ve kterém se mlhavě vracíš a zároveň nadobro ztrácíš.Kolikrát smotaná do klubíčka bezmoci bude sedět pod proudem vody a nechávat tiše plynout proudy slz, které vyplavují všechno...všechno, co střeží důstojnost a egoisticky tvrdá ješitnost zastírajíc okolnímu světu měkkosrdcatost. Kolik času uplyne lidskému věku, než duše přestane si pamatovat vůni kůže, posedlost fyzičnem a ten rozvláčněný pocit, když se rozhostí klid v jejím já, který dlouho postrádá pro nedostatek místa v přeplněných útrobách zmatku a věčně zmítajících se bouří plynoucích z několika málo momentů, ve kterých otáčí se stále zády, aby je nevnímala sdrcem, které ani po letech nedůstojna nestalo se hluché, i když stále je na oko doměle tvrdé a zřejmé k okolnímu světu. Snad už ne mnohokrát hlavou jí zaduní pronikavé prázdno okamžiků, které nadobro odsunula za hranici svého přemýšlení a vnímaní, možná už brzy, opravdu brzy zazdí své minulé, pronikavě chápavé já, do zdi poskládané ze vzpomínek, které budou jen pouhou vzpomínkou na okamžiky tvářící se jako prázdné slova z dopisů minulosti, které nikdo nikdy neměl napsat. Možná, jistě že jednou, brzy, za okamžik srdce vylije svůj nasbíraný obsah do zapomenuta, z duše vyškrábne poslední uhalnaté kusy zatraceně přesyceného vnímaní a z hlavy vyžene na dobro všechno, všecičko, každé Tvé slovo, průzor do Tvého nitra, pohled, tón smíchu a milióny, stovky, tisíce malinkatých střípků poskládaných do vzpomínek, které jsem si pracně sbírala a skládala do svého já a pevně,tak příšerně pevně je držela, aby je nikdy neupustila. Děkuji za skutečné uvědomění, které ztráty bolestně burcují,ty jediné skutečně nutí přemýšlet.