Cesta do pekel

Nadechni se prachu z hlavní ulice, možná je to dnes naposledy, pokus se zamyslet, možná už zítra nebudeš mít tu možnost, zastav se teď hned, než Tvé srdce řekne dost a stopne Tvůj čas samo.
Zavři oschlá víčka očí, ať vidíš temnotu, která na Tebe čeká s otevřenou náručí, kousni se do rtu, ať víš, jak chutná krev, která ztuhne Ti v žilách.
Postav se na trať a čekej na černý vlak, do kterého si sám nastoupil. Padni na kolena a pros za odpuštění, protože každý Tvůj čas znásobil se, každý dech sečetl se.
Až dojde Ti i ten poslední nádech, až Tvé srdce vypne, až zničíš své tělo a duše zčerná, zpopelní, až oči po mámě zavřou se navždy, až tátova hrdost v Tobě ztichne, až ruce Ti ztěžknou,kolena se podlomí, až vyblednou Tvé pihy a tělo se přestane bránit, až tehdy nejspíš pochopíš,že provaz, který jsi si na krku dobrovolně utáhl bolí, bolí, ale už nepovolí.

Došel nám čas

Mráz rázem opadl, z řádků se začal ozýval hrdý hlas jistoty kluka s přízvukem, který urychlil už tak rychlé pády, znovu rozedřel pohmožděná kolena od vzpurného procházení proti proudům. Nadechl se, používal slova mající význam, často podnikal výpravu do svého minulého, už tak jiného života.. Jindy mlčel, prohlížel si každý nedostatek a kritiku, snad jako by opomíjel, ovšem vždy jen na čas, své výtky proplétal do svých až příliš upřímných řádek. Nechrlil protesty, nepálil dlaně slovy, mlčel, pozoroval, jindy hleděl daleko do neznáma, kam svědomí nedovolilo dojít si pro jeho myšlenky. Proplétal prsty do vlasů,však ruce své do dlaní vkládal zřídka-kdy a tak přeci jen člověk tušil, že mu tyto doteky, slova, řádky o stesku patří stejně tak, jako sněhové vločky, které tají, déšť, který po dlaních steče a zanechá za sebou jen drobné stopy, které časem sami vyschnou.
Ztrácel se ve svých myšlenkách, jeho slova utichala, pohled v neznámu utápěl se častěji, pomalu mizel, ustal smích, zůstával ironický.
Nakonec utichl nadobro, vypletl ze ze sítí slov a řádků, přetrhal všechna vlákna,
nepřemýšlel, jen cítil necit a nechuť psát, říkat prázdná slova, tak jako na počátku.
Snad došel nám čas, snad došla nám slova, snad došla nám chuť přiblížit se tomu druhému, došla chuť oponovat, polemizovat, chtít .. Snad nám došlo, jak jsme oba dva rozdílní.