Snopek obilných klasů v průhledu kuchyní tluče do očí a první slunné léto dýchá na mě ze zdí vzpomínkou na krásno, není odvahy ještě jej svěšet dolů, stejně jako obrázky šťastných dní orámované v úsměvu spokojenosti. Den za dnem sesypávají se střípky vzpomínek do krabičky z papíru, slovíčka trvanlivosti vzkazů věčnosti prolínají se na stránkách sešitu nostalgie a konečky prstů kloužou po vytržených listech odnikud,
jen tužka zaznamenávající přesycení pocity ne a ne vyblednout, stejně jako poslední slova, která uchovávám v myšlenkách. Jistota Tvého blaha na druhé straně mostu drží na hladině z posledních nádechů přestává se bát osamění ze ztrát, bez možnosti vytažení za rukáv z dávných snů. Ztráty bez nálezů zavírají srdce tam, kde čeká bolest z otázek, na které dávno jasná je odpověď, proto poslední plamínek světla hoří na cestě tam, kde už není naděje.
