Uběhl rok života, barvící se podzimní listí setkává se s loňským černým listím zapomenutém v čase vzpomínek. Čas protkal se bolestí ze ztrát, radostí z poznání, hněvem na život.Vzpomínky na dětská léta melancholicky prokreslující se do srdce v časech blízkých, nezapomenutelných. A smutek za ztráty, jakoby byl nevyčerpatelný,
křesající se do každého nového rána, objímající mě chladem z prázdnoty zející Tvého místa v životě. Místo v srdci mém zůstává Ti nastálo, v myšlenkách jsi mou vzpomínkou na nádherný bezstarostný věk, na vysněné cesty do vesmíru v krabicích od televize, stanování na loukách, trhání zvonků na polních cestách každou neděli, opékání špekáčků a vlasy provoněné ohněm, které mi Tě napokaždé připomenou, na tucet ukradených koček z pozaplotu sousedů, lezení po stromech, na Tvůj smích, který zní mi ve snech v hlavě a modré oči jako letní obloha bez mráčků, plné dobra a rozhodnutí dobrého rozdat těm, které miloval si. Ruce mé neobjímají Tě, protože čas vzal možnost napravit chyby,
osud rozplánoval životy naše jinak, než bych si přála a Tvůj odchod ránou a uvědoměním byl pro mě.Otevřel zaklížené oči, ukázal směr skutečně důležitému a poukázal na lpění věcech nevýznamných. Vzdávám se jich, přestávám jíti proti proudu, hledat to co v životě není. Příjmám běžné, jací jsou, přestávám se snažit měnit je,
nelituji vlastní chyby, nehledám lásku po zbytek života, nemám vztek na ty, kteří odcházejí do Nebe, nevyhýbám se přímé zodpovědnosti, nebojím se následků života, vrásek z pláče, ani smíchu, radosti kvůli pocitu viny. Usmívám se i když nemám zjevný důvod, odmítám propadat temnotě zítřků a schovávat se pod dešník před smrští svých útěků a chyb. Žiju, miluju život, ať s pláčem, nebo s úsměvem.
Nechávám Tě najít svůj klid, miluji Tě, pro to kým si byl, jaké si mi vytvořil dětská léta, i kým ve mě tepeš dále. Jsi v mých snech, vzpomínkách, nápadech, odhodlání žít, milovat. Nezapomenu, nebojím se, že si jednou nevzpomenu na tón Tvého smíchu, ani barvu Tvých očí, nepochybím ve vážnosti samozřejmosti, neznevážím Tvou vzpomínku, nechávám Tě jít a věřím, že jednou přeci setkáme se, ať při cestě do Nebe, nebo na cestě v životě.
Děkuji za dětská léta, nádherné dny, i Tvé učení mého já moudrá duše.