Příliš krátké dny převrací se v rok, který sečetl naše vzájemné úskoky a vyhýbavé manévry odkrýt na prázdném stole karty, o jejichž hodnotách okolní svět nemá ani potuchy. V obrazech minulosti vzpomínám si na příliš dlouhé dny i týdny odchodů ve kterých dělila nás pramalá vzálenost, duše má nestýskala si po obejmutí, nestrádala samotou, zůstávala stále v blízkosti Tvé, ač jsi ji odháněl chybami i jinými ženami. Nespočetně krát jsem v myšlenkách odháněla strach, hledala balanc mezi doufající čistou láskou do konce společných dní a intenzivě trávených společných chvil vpisujících se do vzpomínek silně, tak silně že Tvé teplo a citlivost péče doznívala ve mě i několik dní po Tvém odchodu. Tisíckrát jsem cítila strach ze ztráty vlastní identity a zásad, za které rvala jsem se 24 let svého života pro silnou víru v ně a nechuť je pro cokoliv opustit, protože jejich ztráta ukázala by mi na venek příliš viditelnou špinavou společensky opěvovanou nepravdu, která zametla by s léty budovanou iluzí, pro kterou dýchám a otevírám oči ráno co ráno. Víra v čistotu lásky nikdy nepohltí a nezmění žádná bludička, která po získání opět lační, hledá a opět ztrácí,nedokáže ubránit se chtění, sálá žádostivostí a opět bloudí. Těžko obejmout a naplnit něčí duši, která neustále strádá, chřadne cítí-li se přeplněna, vzdaluje se a vrací, bojuje znovu a znovu. Nikdy nelze uchránit své vlastní srdce před bolestivostí ran zjištění, jediná jistota prožitků znamená postavit se čelem k vlastnímu strachu, který každý den vystavuje nás risku z ran. Nevědění a nejistotu nikdy nenechat přelstít zvědavostí. A lásku, skutečnou, nikdy nezaměňovat s emočním uklouznutím, natož pokoušet se milovat pro jistotu a pocit nebýt sám, nedovolit být hloupě povrchní. Nikdy, ani pro poslední nádech vůně Tvé kůže nemít strach zůstat v samotě, do konce všeho stát na římse nejistoty, nebát se našlápnutí nataženou špičkou do prázdna. Nikdy a pro nikoho nezaprodat dlouho budované sny a iluze pro moment jistoty, která neexistuje. Raději tisíckrát věřit v těžce budované, než podlehnout slovům, která rozboří nám svět.